Bezpečně tmou 2012

Projekt Bezpečně tmou realizovaný oblastní odbočkou Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých v Kyjově (www.sons.cz),  který podpořila Jihomoravská komunitní nadace v rámci grantového programu Poznej svoji komunitu 2012 byl zaměřen na procvičování orientace v prostoru těžce zrakově postižených a nevidomých. 

Aktivity se zúčastnilo 16 osob: tři nevidomí s průvodci, zbytek těžce zrakově postižení a instruktorka.

Prvky samostatné chůze jsme procvičovali v běžném provozu Autokempinku ve Strážnici, každý si osvojil trasu do jídelny a společenské místnosti dle předem připraveného popisu. Chůzi podle vodicí linie, udržení přímého směru, odchýlení od trasy jsme trénovali v prostoru zámeckého parku. Po procvičení základů chůze s bílou holí jsme vyšli do ulic Strážnice, nevidomí se svým průvodcem a těžce zrakově postižení měli na očích klapky, aby se naučili vnímat jinými smysly a více se soutředili na prostor, kterým procházeli. Z důvodu bezpečnosti měli vždy u sebe svého kamarda a instruktorka pak mezi nimi procházela a upozorňovala na chyby, kterých se dopouštěli. Na zpáteční cestě se dvojice vyměnily. Tyto cesty byly cílené, takto jsme navštívili posilovnu, kde si každý pod odborným dozorem dvičitelky mohl vyzkoušet použití posilovacích strojů. Následovala cesta do přístavu, kde jsme relaxovali při projížďce lodí.

Výuku jemné motoriky, procivčování hmatu, orientace v mikroprostoru jsme prkládali koupáním či motáním se po golfovém hřišti.

Večery jsme věnovali zábavě a poučení. První večer to byla kolektivní, vědomostní soutěž Audiostop (obdoba televizního pořadu Videostop, kdy obrza zde byl nahrazen audioukázkou knihy) a druhý večer jsme se seznámili s novinkami v kompenzačních pomůckách, dohledovou službou na dálku a nakonec jsme si vyzkoušeli virtání prostorovou orientaci při sportovních aktivitách. I když tady bylo potřeba spolupráce vidících navaděčů, poznali jsme opět něco nového, vyzkoušeli jsme věci, se kterými bychom se v běžném životě sami neporadili.

Závěr pobytu byl pak hodně zážitkový. V areálu Skanzenu jsme samostatně, ale pod vzdáleným dohledem procházeli předem určenou trasu. To už byla opravodvá realita ve tmě, kdy je třeba napnout všechny ostatní smysly, když oči nevidí, a pekelně se soutředit a důvěrovat bílé holi. Všechny nás to velmi vyčerpalo, což se není čemu divit. 

Následně jsme tento krátký pobyt společně hodnotili. Postřehy frekventantů se zcela ztotožňují s mými, tedy organizátorkou pobytu. Tři dny jsou velmi krátkou dobou, ale přesto všichni účastníci měli možnost mimo výuku, která byla hlavním tématem projektu, poznat něco nového, něco navíc a to nejdůležitější z hlediska nevidomých či těžce zrakově postižených bylo předat si vzájemné poznakt, zážitky, návody na práci při vaření, úklidu, nakupování, návody na život bez zraku, jak plnohodnotně s tímto handicapem žít.

Na fotografie z projektu se můžete podívat zde.

Autorka textu: Hana Vrtková, vedoucí pobytu (upraveno)